Odděliti
Odděliti, il, en, ení; oddělovati; oddíleti, 3. os. pl. -ejí, el, en, ení = rozděliti, díly udělati, ein-, abtheilen; odloučiti, rozpojiti, sondern, ab-, aussondern, ausscheiden, ab- theilen, ausmärzen; někomu jeho díl dáti, vybyti, abtheilen, seinen Theil geben, abfer- tigen; ustanoviti, bestimmen. Jg. — koho. Již ho oddělil (dal mu jeho díl). Ros. — co na co: knihu na kapitoly. Jg. — co v co. Dlouhé šiky vojáků v kratší o. D. Něco v půli (rozpůliti). Jg. — co, koho od čeho, od koho: ovce od kozlů, světlo od temnosti, D., V., vosk od medu, hlavu od těla, D., zlato od stříbra. Vys. — co, koho čím k čemu: dílem, podílem dědictví. Zlob. Bezbožníky k jejich většímu zlému tím od- děluje. Br. Měli ho odděliti půl třetí kopou (vybyti.) Svěd. Já Jindř. Berka odděluji své syny Jablonským zbožím. Dsky. Odděloval mu drvama. Us. na Mor. Brt. Boleslava Bole- slavem (městem) otdělichu. Dal. 43. Vz Od- dělený. — co, koho kdy. Za svého života je oddělil (vybyl). Dal. Zlato od cínu v lití. Vys. — co od čeho skrze co. Zlato od stříbra skrze silnou vodu. Vys. — v čem (kde). Když se jeden od druhého oddělí v statku. Aqu. V játrách se žluč od krve odděluje. Lk. — se od čeho. Oddělil se od nich (nešel s nimi). Ros. Od způsobu to- hoto světa jako mrtvý se oddělil. V. Od jednoty se odděliti. Štr. — se čeho. Někteří, oddělíce se jiných, díl Pannonie sobě oso- bili. Peš. — komu z čeho: ze zásob. Vz Děliti.