Oddenek
Oddenek, nku, oddeněk, ňku, m., od- zemek, pařez, peň. Rozdělujeme kořen v od- deněk (rhizoma, der Wurzelstock) a v ocas neb vlaseničko (radiculae). O. slove pod- zemní osa neb soustava souvisících os oněch rostlin, které po mnoho let trvají a ročně nové lodyhy ženou. Vz S. N. O. jest vedlejší osa podzemní, zdřevnatělá, více let vytrvalá, ko- řenu podobná. Vz více v Kk. 23. O., lodyha podzemní. Jak rozeznáváme o. od kořene? Na kořenu neobjevují se nikdy listy neb listům podobné ústroje; na o-ku nalezáme obyčejně zakrnělé listy t. j. šupiny n. šupi- naté pochvy, na koncích i pupeny, z nichž nadzemní kmeny se vyvinují. Schd. II. 171. Oddeňku trojí způsob, totiž oddeněk vlastně tak zvaný (rhizoma), cibule (bullus) a hlíza n. bambulina (tuber). Rostl. Z dřínových od- deňku palce do kol mlynářských dělají. Zlob. Prut oddeňku uříznouti. Zlob. O. válcovitý, kořeny posázený, oblý, rovnovážný, kolmý, krátký, tlustý, kořeny porostlý, složený, hlí- zovitě napuchlý, plazivý, podzemní, šikmý, ře- povitý, kroužkovaný, přehrádkovaný, sladký, vonný, prodloužený, plazivý, větevnatý, dřevnatý, článkovitý, polezavý, provázko- vitý, mrcasatý, bezcibulný, vytrvalý, uzlatý. Vz Kmen, Stonek. Čl. Vz Oddenkový. S. N.