Odebrati
Odebrati, odberu, odebral, brán, ání; od- bírati= od něčeho bráti, odníti; weg , ab- nehmen von etwas; dostati, vybrati, přijíti, empfangen, herausnehmen, platiti se, poko- jiti se bráním něčeho, sich mit etwas bezalt machen. Jg. Vz Odebrati se. Jg. — co: úkol, práci (u horníků — práci dělníkem vy- konanou měřiti. V obec. mluvě: odebrati kdynk). Vys. — co od koho, od čeho: maso od kosti, kosť od masa. Ros. Snopy ode mne odbíral. Us. — co, čeho (komu) čím. Tím život si odbíráš (zabíjíš se). Puch. Jmění někomu mocí o. Us. O. zboží obcho- dem. Šp. Odbírá toho dluhu vínem (platí se bera vino). Ros. Odebral to vínem, pivem. Jg. Lidi šprýmy vtipnými odbírati (nabírati, natahovati, posmívati se). Jel. — komu. Odbírá mu noha (podbírá se). Na Mor. a na Slov. — se = odjíti někam, odstěhovati se, odtáhnouti, pryč jíti, sich weg begeben, sich fortmachen, sich beurlauben, wohin verfügen; odraziti se od někoho, sich wegmachen. Všecko se odbéře a odejde. Na Mor. a na Slov. = podbírati se, jítřiti se. Jg., Mřk., Tč. — se kdy kam. Po utišení větru po- málu jsme se odbírali. Har. — se odkud kam (k čemu, do čeho, v co, na co). O. se jinam, odtud. V. O. se ze světa, k vět- šímu houfu (umříti), V., ze země, Ros., do města, Ml, do ciziny, D., V., do kraje, Jg., Šm., na odpočinutí, Jg., Ml., na odpočinek, Har. II. 248., na věčnosť. Ml. O. se v místo, J. tr., ve svou vlasť. T.