OdebratiOdebrati, odberu, odebral, brán, ání;
od- bírati= od něčeho bráti, odníti; weg , ab- nehmen von etwas; dostati, vybrati, přijíti, empfangen, herausnehmen, platiti se, poko- jiti se bráním něčeho, sich mit etwas bezalt machen.
Jg. Vz Odebrati
se. Jg. —
co: úkol, práci (u horníků — práci dělníkem vy- konanou měřiti. V obec.
mluvě: odebrati
kdynk). Vys. —
co od koho, od čeho: maso od kosti, kosť od masa. Ros. Snopy ode mne odbíral. Us
. —
co, čeho (komu) čím. Tím život si odbíráš (zabíjíš se). Puch. Jmění někomu mocí o. Us. O. zboží obcho- dem. Šp. Odbírá toho dluhu vínem (platí se bera vino). Ros. Odebral to vínem, pivem. Jg. Lidi šprýmy vtipnými odbírati (nabírati, natahovati, posmívati se). Jel. — k
omu. Odbírá mu noha (podbírá se). Na Mor. a na Slov. —
se = odjíti někam, odstěhovati se, odtáhnouti, pryč jíti, sich weg begeben, sich fortmachen, sich beurlauben, wohin verfügen; odraziti se od někoho, sich wegmachen. Všecko se odbéře a odejde. Na Mor. a na Slov. = podbírati se, jítřiti se. Jg., Mřk., Tč. —
se kdy kam.
Po utišení větru po- málu jsme se odbírali. Har. —
se odkud kam (k čemu, do čeho, v co, na
co). O. se jinam, odtud. V. O. se
ze světa, k vět- šímu houfu (umříti), V., ze země, Ros., do města, Ml, do ciziny, D., V
., do kraje, Jg., Šm., na odpočinutí, Jg., Ml
., na odpočinek, Har. II. 248., na věčnosť. Ml. O. se v místo, J. tr., ve svou vlasť. T.