Odehnati
Odehnati, odženu, odeženu, odžeň, od- žena (ouc), hnal, án, ání; odhoniti, il, ěn. ční; odháněti, 3. os. pl. -ějí, ěl, ěn, ění; od- hánívati ----- pryč, zpět od něčeho hnáti, ab-, weg-, zurücktreiben, wegjagen, verjagen; na stranu hnáti, hinwegtreiben; odhoniti pře- stati honiti, aufhören zu jagen. Jg. — abs. Již odhonili (přestali Honiti). Ros. — co: nemoc, V., nepřítele, vlka. Ros., stáda, Rkk. 17., dobytek. Ros. Hovědce (dobytek) ote- hnachu. Rkk. 36. — co čím: mocí, V., vě- trem, V., Kom., zimu kožichem, Jel., mouchy oháňkou. Kom. Aby takovými činy odehnal od svých vrat protivné věci. Chč. 448. — koho od čeho: od sebe, Kom., mouchy od mléka, V., někoho od veřejí. Jel. Nepřítele od města. D. Se strany přísloví a pořekadel vz: Jíti, Káď, Kotě, Křen, Macek, Páv, Plátno, Sklenář, Sklo, Slunce, Táhnouti, Voda. — čeho. Lidí sobě odženu, wegtreiben. Klat. -- koho od čeho jak: s hanbou od hradu. V. — koho odkud: dobytek z pole. — co před kým. Všecken dobytek před ne- přítelem odehnali. Jg. — se. Kráva se ode- hnala (odehrála, oběhla). D.