Odepříti
Odepříti, odepru, odepři, odepra (ouc), přel, en, ení; odpírati= opříti, aufstämmen; zprotiviti se, zhrániti, odolati, odpor činiti, zpírati se, zepříti se, sich widersetzen, wider- stehen, widerstreben, sich zur Gewehr stellen, widerstreiten, steuern; mluviti proti čemu, odmlouvati, wider-, einsprechen, wider-, ein- reden, bestreiten, einwenden (V.); zapříti, leugnen, ableugnen; nepovoliti, abschlagen, verweigern, weigern, versagen (V.). Jg. — abs. Vz Odepříti se. Jg. Co se stalo, ode- příti se nemůže (zapříti). Pr. Když se znáti nechtěl (k tomu), ale odpíral. V. — s adv. : zarputile, Kom., zjevně a patrně, zřejmě, Jg., ustavičně a stále, Štelc, zhola, zprosta, právně odpírati. D. Statečně a zmužile od- pírati. Str. — (čím) čemu. Odpírá tomu tím a tím. Ros. Násilí o. (zprotiviti se), Br., rozkazu, moci mocí. V. Naši jsou tomu ode- přeli a pověděli, že v to nepůjdou. Cr. To uslyševše odepřeli tomu. Let. 294. Žádný tehdáž nebyl tomu odpíraje. Bart. G7. Ne- víme komu prve Turkům-li či domácím ne- přátelům odpírati. Cr. O. svědkům. Vác. O. svěření věci. Vl. zř. 85. Jestliže by kto slibu ústnímu odpíral. Vl. zř. 215. O. své pečeti. Vl. zř. 382. O. nemoci. D. Pětilístek odpírá jedům. Byl. Zlému o., Jg., hříchu. Jel. Nic mu odepříti nemůže. Solf. Žádný národ jim nemohl. o. V. Zvyku pozdě od- pírá, když se zmohl. Kom. Odpírá mi to. D. Jestližeby zprosta před stvrzením kšaftu dluhu takovému odepřel, tehdy dluh má naň provozován býti. Kol. 68. Dostatečně a světle něčemu o., widersprechen. Zř. F. I. Sám sobě odpírá. V. Odepřel nám vše. Jg. O. žádosti něčí (oslyšeti). V. Prosbě jeho neodepřel jsi. Br. — komu oč. Vl. zř. 527. — proti čemu: proti zápisu. Vl. zř. 162. — Zř. F. I. — čemu: s čím: s pomocí boží. Apol. S přísahou odpírati. V. Nebude se vám (Bůh) odpírati s věcmi menšími a nepatrnými, časnými totiž. Sš. L. 125. — komu v čem: králi v něčem odpírati. Ben. V. — J. tr., Rk. — čeho komu. Tu oni toho jsou jí odepřeli. Svěd. Kdo moci ramene svého odepřel. V. Země matka nám úrody své odpírá. Žal. Že viněný v soudu tázan jsa, žalobníkovu otázání druhdy od- pírá toho, což by naň žalobce líčil a druhdy se vyznává. CJB. 399. — za koho On za ně odepře (mluví). Vyzn. — k čemu : k arti- kulům. Rkp. Ben. — čemu kdy: dluhu při obstávce odepřela. Schön. — se = opříti se, sich weigern : Opíral se mzdu mu ustanoviti, CJB. 419; zapříti, odříci se, verläugnen, ge- loben etwas nicht zu thun. Jg. — se na co : na (o) hůl (opříti se). Jg. — se čeho. Odepřeli se Hospodina. Br. Vlastního jména se odepřel. Plk. Slibu svého odepřeli se (od- řekli se). Br. Žádostí se odepříti. V. Odepřu se i já tebe. V. Pán téhož hovada móže se jeho o. (tvrditi, že není jeho). Pr. měst. 101. Gl. My tisíc smrtí raději chceme podstoupiti, než pravdy boží se o. Prot. 36. Tam do toho bytu jít, toho by se neodpírala. Us. v Dobrušce. Vk. — se čemu, komu. Bo- hové pyšným se odpírají (se protiví). Troj. — s inft. Protož ty také jemu poddati se ne- odpírej. Solf. Kteří opírají býti vzkříšení (negant esse resurrectionem). Br. Neodepřel mne dáti tobé. Br. Neodpírám umříti. Br. — že. Odepřel, že jest mu toho neudělal. Schön. Kteříž odpírají, že tebe neznají. Br.