Odestati, odstatí
Odestati, odstatí, odestanu a odstanu, stal, ání; odestávati a odstávati = odstou- piti, abstehen, klaffen; vzdalovati se, sich entfernen, verlassen; odjeti lodí, absegeln. Jg. — abs. To prkno odstává, odstalo (od stěny atd.). Ros. — s čím odkud. Megellán odstav se svým lidstvem 10. srpna ze Se- villy, nalezl atd. Víd. list. — čeho. Jenom kdo světských věcí a žádostí odestal, hotov bude pro spravedlnosť svízely podstupovati. Sš. Mt. 71. — se = zpátkem jíti, ungeschehen gemacht werden, zurückgehen. Jg. Co se stalo, odestati se nemůže. Solf., V., Jel. — se čím kdy. Tento bojovník odestal se sprostým vojákem v konec života svého (i. e. byv prve vůdcem). Nej. — se komu. Rač se k tomu ukázati jako přítel, aby se na- šemu švagru odestaio a jeho chudým lidem to bezpravie, dass ihm gut gemacht werde. Mus. X., 264., Ps. o záští. Jestli se co stalo, má se odestati ji. Půh. brn. 1406. — se komu za co. Něčí zbožie tak dlúho držeti, ažby se pohnanému za škody i za náklady dosti odestaio. O. z D.