OdfouknoutiOdfouknouti, knul a kl, ut, utí;
odfuko- vati, odfoukati, odfoukávati, ab-, wegblasen, ab-, wegwehen. — Ten
si odfukuje. Vz Pyšný. Lb. —
co: prach. —
co odkud: prach
se stolu,
z hodin. Us. Vítr prach se silnice odfoukal. Jg. —
co kam: odfoukni ten papír
ke mně. Us. —
O. =
oddychati, schnaufen, abschnaufen. Je mu horko, jak odfukuje! Plk. —
O., přestati foukati, auf- hören zu
blasen. Již odfoukal. Ros.