Brněti
Brněti. Mor. a Slov. brňati. Cf. Mkl. Etym. 21. — B. = brnčeti, drněti, bručeti, hučeti, duněti, summen, klirren, brummen, dröhnen. Sv. ruk. 384. — abs. Přílbice brněly. Lpř. Slov. I. 105. Brnicí zvonec. Hus II. 168. Nebrň pořád. Mor. Vck. Či včelenka brňá či mia milý volá? Sš. P. 339. Ty starý brňalo pořád brníš. Slez. Šd. Josef pak silně prstem svým tepieše v ten koflík, až brnieše. Živ. Jos. Mus. 1862. 220., Listy filol. 1885. 277. — komu. Běží psota přes hory, až jí nožky brněly. Sš. P. 675. — kde. Skór srna, skór i jelen padol od vrhu, nežli fičácé v hrsti lučišťo brňať, než hvižďať prestala šípka. Hol. 119. Na 'nom již železa brnie (řinčí). Alx. V. 1394. — B. = plkotati, schwätzen. Val. Vck., Brt. D. 201. — o kom: o súsedce. Ostrav. Tč.