Odkázati
Odkázati, odkáži, al, án, ání; odkazovati = kázati komu od někud někam se obrátiti, jíti, ver-, zurück-, hinweisen; vermachen; ab- sagen ; sagen lassen, entbieten (na Slov.). Jg. — abs. Neodkazujeť se pověsť', ale dobývá. Jel. Zkázala, zkázala, já jí zas odkážu, že . . . Mor. P. 300. Zb. — koho do čeho: do církve. Kom. — co, koho k čemu: K víře. Proch. O. k úmyslu dobročinnému. J. tr. Odkazuje pán nepřítely tyto ne k divům a zázrakům svým, než k Janovi. Sš. L. 187. K příkladu takových lidí ho odkázal. Br. Čtenáře k spisům Komenského. Ml. K pokladnici o. Jv. K pů- vodu o., auf den Ursprung zurückführen. Dch. K úřadu. Us. Vím, že mne k smrti odkážeš. Br. Nezdá se tedy také býti proti duchu jazyka našeho moderní frase: odkázáni jsme okolnostmi svými k sobě (ne: na sebe), jsme každý odkázán (angewiesen) sám k sobě, čili lépe: jsme každý sám sobě zůstaven. Brs. 117. — koho na koho: na soudce. D. O. na skutky milosrdné. J. tr. Lépe: k soudci, k mil. skutkům. Brs. 117. — co komu (v čem), testamentarisch hinterlassen, ver- machen. O. polovici, třetinu jmění, Kom., v poslední vůli. Jg., Šm. O. někomu dědictví. Jg. Dědic jest ten, komu se statek na větším díle odkazuje. Pr. m. — koho od koho: od sebe, zurückweisen. — co komu pro co: pro smrť, pro případ smrti. Rk. — co čím: poslední vůlí. D. — co komu jak: bez výminek. J. tr. Když dvěma co zapsáno, jeden bez vůle druhého nemůže odkazovati. Půh. ol. 1437. fol. 33. b. — co na čem. Slibuji tímto listem nadepsané peníze o. na jiném mém zboží svobodném. Arch. I. 157. — koho kam, v co: v meze slušnosti, práva. Brs. 101. — aby. O. někoho, aby při líčil skrze advokata. J. tr.