Odkládati
Odkládati. — abs. Co odloženo, není přetrženo, aufgeschoben ist nicht aufge- hoben. Dch. Tu jsem škodu vzal a on mi slíbil odložiti a neodložil. Půh. II. 613. — co. O. hlavu = plat přátelům zabitého dáti. Vz Odklad. Tov. 133. Tak to o-dáš, jako kráľovi smrť. Orl. IX. 248. O. vynesení roz- sudku, J. tr., škody (nahraditi), Půh. II. 418., stání. Šp. — co odkud. Od péče a přijímání byli odkládáni. Bl. — co, čeho kam. To odkládají páni do Brna do více pánuov, v sněmu; Páni ji o-žili na dsky verwiesen sie. Půh. I. 381., 211., 202. Já takých frajerov za dvere odkládám. Sl. ps. ps. 205. Pražané o-žili roku na Mělník. Let. 129. — s čím jak. Den ode dne s ne- čím o. J. tr. — čeho. Všeho jiného o-živ. Výb. II. 1040. Vš. Když zvěděl, že jest sněmu odloženo. Arch. VII. 129. Potřebí jest, abychom odložíce všech záští a nevolí aspoň to udělali. V. Cf. Brt S. 3. vyd. 45. f. — čeho, co jak dlouho. O. pro okamžik péro. Šml. I. 42. Páni vyslyševše jich žalobu odložili jim toho až do suchých dní. Arch. VII. 459. a ;. Že se jim roku odkládá do úterého. Arch. VIII. 476. A s tím o-ženo té pře do čtvrtka příštího. Skl. I. 363. O-ženo sjezdu do rána. Skl. II. 94. O. maturitu přes prázdniny. Us. Hrts. — co komu (jak). Ty všecky škody slibujem jim odložiti (= nahraditi). Tov. k. 178., Půh. II. 418. (Ježíš) nechce nic od tebe vzieti, jeliž bratru odložíš a s ním se smie- říš. Hus II. 287. Císař jim zvláštní den o-žil (ustanovil) řka. Pass. mus. 364. O. komu zaviněnie (nahraditi). Št. Kn. š. 259. Jako ktož by královi učinil ten pych z jeho sluh, že by chtěl se vrovnati jemu, nemohl by jemu v plně toho i jednú pokorú svú o-žiti (nahraditi), jako móž rovný rovnému o-žiti. Št. Kn. š. 20. Není dlužen odpustiti, jeliž onen podlé svého statku o-ží. Ib. 259. — čeho proč. Z hodných příčin toho o-žili. Arch. VII. 5. — čím. Ty škorně prodali a dél tiem neotkládali. Hr. ruk. 371. Den ke dni pokáním o-dáme. Jr. K. 2. — s inft. Za Št. polož: Kn. š. 84.