-ami
-ami. Přípona instr. pl. jmen podle ,Žena1 se skloňujících: ženami. — Přípony -ami užívá se také m. -y v instr um. pl. u prvního sklonění muž., kdyby prý se instrumental hned nepoznal ze smyslu řeči a s akkusativein smaten býti mohl. Trhal nehty zubami m. zuby! V instr. pl. 1. muž. sklonění stávalo sice již v staroslovanštině -mi m. -y: dan>mi, žiďbmi, ale nejvíce v mladších pramenech, Mkl.; ale správná jest ve spisovné řeči jen přípona -y. V případe možného dvojsmyslu muže píšící n. mluvicí svou myšlénku jiným způsobem vynésti. — Vz. také -ama, -ema.