Odnésti
Odnésti, nesl,nesen (nešen), ení; odnášeti, 3. os. pl. -ejí, el, en a ín, ení; odnášívati, odnošovati, fort-, wegtragen, fort-, abbringen, davon tragen, wegbringen, wegholen. V. — co: vítězství, ránu. V. Voda most odnesla. Har. O. spaní, notný výprask. D. Kdo hrstky odcizuje, i korce odnášeti může. Us. — co, koho kam (v co, do čeho). Zbihoň ho- lubicu otnese v hrad. Rkk. 27. Obilí do sto- doly. Us. — odkud. Otnesú jej chlapi z dráhy (vz Dráha ku sedání). Rkk. 42. — co ke komu. Rk. — se od čeho. Církev se od učení čistého odnesla. Ohláš. Tuto knížku nesoudili jsme býti od theologie se odnáše- jící. Ler. — se komu. Sukně se jí pěkně odnáší, když jde. Us. — se k čemu odná- šeti = vztahovati se, sich beziehen. Mus., Rk. — za koho. Nevinně za někoho od- nášeti (trpěti). Šml. — co na koho, auf Jemanden beziehen, schieben. Jak všechnu, jež se nám snad dostane, chválu na Boha o. a odlívati máme. Sš. L. 22. Jinorodé vědy ve zvláštním vztahu se na theologii odnášely. Sš. Oa. 4. — k čemu. K říši messiášově se odnáší. Sš. Mt. 11. Vz Odliti.