Odpověděti, odpovědíti
Odpověděti, odpovědíti, odpovím, 3. os. pl. -ědí, pověz, děl, děn, n. dín, dění; od- povídati = otázku odpovědí spraviti, ant- worten, erwiedern, sich äussern; Rede und Antwort geben, die Einrede erstatten; po někom říkati, nachsprechen; účet vydati, ver- antworten, Rechenschaft ablegen; povinen býti, schuldig sein; platiti, jmínu býti, an- gesehen werden, gelten; soud, nález, odpo- věď právní dáti, Bescheid geben, richten; odmlouvati, widersprechen; srovnávati se, entsprechen; ozývati se, widerschallen ; ode- příti, abschlagen, verweigern, weigern, ver- sagen ; přátelství, pokoj, příměří vypověděti, absagen, Freundschaft kündigen, Fehde er- klären, Krieg anbieten. Jg. — se čeho = odříci se, zaríci se, entsagen, Verzicht leisten, abkündigen. Jg. — abs. Pes odpovídá (štěká, dávaje znamení, že zvěř honí). Šp. Odpověděv řekl. D. Vrchy odpovídají (ozývají se). Plk. — co komu, čemu. Jiné odpovídají nežli se ptají. V. Odpovědíno mi. Kom. Pakli ob- žalovaný jest přítomen, má o to státi žalob- ník, aby jeho žalobě odpovídal. CJB. 379. Žádný jí (té jízdy) nám neodpověděl (ab- sagen). Břez. 44. On mu pomoc odpověděl (odepřel). Troj. Odpověděl mi ženich (zradil mne). Us. Páni čeští odpověděli Albrechtovi, kterýž je potom na Táboře oblehl (= válku vypověděli, vz Odpověď). V. O. co komu (odepříti). Výb. II. 28. Odpověděl (odřekl) příměřie. Tohoť JM. neshledala v mých li- stech, nebť jsem jeho Msti., jak jsem živ, neodpoviedal (Fehde ansagen, absagen). Ps. o zští. — Ve smyslu = rovnati se, shodovati se, srovnávati se, hoditi se, vyhověti, dostáti, souhlasiti, entsprechen. O. užíváme vlastně o člověku : člověk, žák odpovídá. Přenese-li se na věci, tehdy toliko předměty stejného druhu odpovídají sobě. Os. Slovo slovu všude odpovídá. Kom. Ramena stejných úhlův od- povídají stejným obloukům. Sedl. Velikosti jich těl odpovídala velikost' mysli. Hist. schol. 1404. Ms. Tedy někdy lépe, jak napsáno: srovnávati se, hoditi se atd. Břemenům mají odpovídati práva = s břemeny mají se také srovnávati práva. Šb. ,echati' se zvratným infinitivem odpovídá (=- rovná se) významem svým latin. passivu : Nechám se pohnouti = moveor. Ten klobouk neodpovídá její tváří, lépe: nehodí se k její tváři. Os. Herec své úloze odpovídá, lépe: jest mocen úlohy, jest s úlohu atd. Forma o. musí myšlénce = musí býti přiměřena. Km. Jinak se také může říci: Konec věcí nezklamal naděje mé. Jaký — taký. Os. — komu čeho, co. Slepým almužny žádný Turek neodpoví (neodepře). Vrat. 72. Nikomu milosrdenství neodp. (ne- odepříti). Ojíř. Král jim toho odpověděl. St. skl. Někomu pomoci o. Troj. On mu pomoc odpověděl (odepřel). Troj. Bude-li kto chtieti káti se v poslední chvíli, zpovědiť jemu ne- odpoviedáme (neodpíráme). Št. N. kř. 334. — k čemu. K tomu ten nemocný odpověděl. Št. K otázce odpovídati. Br., V. K něčí řeči. Let. K žalobě o. Vš., Er. Ku právu (vor Gericht Rede stehen über etwas). J. tr. Protož dříve, nežli k žalobě bude odpověděno, máť býti otázán obžalovaný. CJB. 389. K tomu otpoviedá sv. Augustin a řka. BO. O. k něčí prosbě. Chč. Ten mu k tomu odpovědě. Žk. 57. Král lev k tomu odpovědě. Smil v. 361. — o čem. O hubách mluviti a o slívách od- povídati. V. Ptali se ho o slívách, on odpo- věděl o houbách. Jg. Mně o zlatu odpovieš (verantworten). GR. — na co. I nemohli jsme na to odpovědíti. Br. Na to vám od- povídám to, že . . . Jg. Na otázku o. V. Na některé věci o. Br. Na žalobu o. Er. Někomu na život o., Fehde erklären. Št., St. skl., Háj. Všem mužóm na život otpovědě (ne- přátelství vypověděl). Dal. 27., 15. Na to odpovídá sv. Jeronym. BR. II. 6. a. Neod- pověděli na otázku Páně, odkud křest Janův ? Sš. L. 187. — v čem. Což na něm žádal, v tom nu nic neodpovídal (neodpíral). St. skl. Žalobníku v šedesáti šilincích o. bude (povinen bude). Pr. kut. — Št. — z čeho před kým = účet vydávati, odpovědným býti. Er., Br. Ze škod odpovídati. V. Z toho před Bohem o. budete. V. Aby těmi vinen nebyl a těžce před Bohem z nich neodpo- vídal. Št. Z čeho před právem zemským o. Rkp. Tov. Ze své viny, J. tr., z vraždy o. Er. Každý bude jednou ze svých činův odpovídati. Ml. Ferdinand I. by z té krvavé lázně před trůnem práv býti a náležitě o. nemohl. Skl. III. 157. O. z svých děl. Kat. 2015. Poněvadž ví, z čeho odpovídati má, soudcové naň stané právo dadí. Kol. 11. Lečby při jiném právě statek měla, z toho tu, kdež ten statek jest, odpovídati po- vinna jest. Kol. 16. Syn nedílný otce svého není povinen v soudu zemském žádnému o. z dědictví otce svého, dokudž jest otec živ. Zř. F. I., Vl. zř. 16. — Žer. Záp. II. 21. — odkud. Odpověděl Hospodin Jobovi z mra- kavy (ex turbine). BO. — komu oč. Nemá jim o. o takú věc. Půh. I. 264. Hlaváč nemá Hynkovi odpovídati o tu věc. Půh. I. 200. — za koho, za co. Za to odpovím (zod- povím). D. Za blázna odpovídáš (jmín si). Smrž. Za všecky nelepoty těžce bude o. Št. kn. šest. 98. Kmotrové za dietě odpoviedají. Št. N. 184. — Žer. L. I .9. — se čeho (jak). odříci se, zaříci se. Odpověz se svých model. Pass. O. se práva. Jv. Všech odpovězme se ohavností. Háj. Často i Boha se odpovídá. Št. Se úřadu o. Jg. Sv. Lukáš úlomného a výměsného rázu se odpověděv k pořádku a k spojitosti prohlídá. Sš. L. 6. Když po- tuchne milosť mezi nimi, budú sě sebe, zaklí- najíc, odpoviedati. Šš. N. kř. 24. Odpověz se bludu svého. St. skl. II. 107. Dvora se odpovědieti. Žk. 48., Výb. I. 944. Odpo- viedáš-li se Jesu Krista svého ? Pass. 166. — Výb., Reš., Dal. Svědomí s přísahou se od- povídali. Reš. — s inft. Byl se ten den odpověděl (odřekl) bojovati. Troj. Již bych se odpověděl kupcem býti. Kom. Odpověděl se masa jísti (odřekl se). Br. -- komu jak: přísnou řečí, Št., slovy, skutkem. Cap. Ve- selým obličejem nepřátelům odpovídal. Žal. 114. Slovy o. netvrdými ale měkkými. Štr. O. posměšným obličejem, Troj. 103., spurnou myslí. Výb. I. 294. O. shodně a po úmyslu Páně. Sš. L. 107. — proti komu. Kat. 2712. — komu po kom v čem. Po řečníku kně- ziu v tom odpověděchu. Dal. 54.