Odřeknouti
Odřeknouti, ul, utí; odříci, (zastr. odeřku), odřekl a odeřkl, odeřčen, ení; od- říkati; odříkávati = odsouditi, odmrštiti, proti komu nález udělati, absprechen, aber- kennen, abrechten, V.; odpověděti, antworten. — abs. On nepřijde, odřekl. Ml. — koho čeho: hrdla (odsouditi). V. — komu čeho. Tomu (práva) nalezli, druhému odřekli. Rkp. pr. pr. — co komu. Jemanden etwas ver- sagen, absagen. Lékař nemocnému odřekl život. Jg., Us. Tato vazba není špatna; cf. také předcházející příklad. Ovšem užívali starší v tomto významu více ,odpověděti.- Avšak toto sloveso o tento význam již přišlo. Také můžeme užívati: odepříti komu čeho n. něčemu, oslyšeti, nesvoliti atd. Dle Brs. 118. — komu na co. Na to odřekla. Plk., Hol. — se = odpověděti se, odpovídati se, nechtíti s něčím nic činiti míti, ab-, ent-, aufsagen, aufkündigen, Verzicht thun o. lei- sten. Jg. Ani neslibuji ani se neodříkám. Mus. — se čeho. Odřeknu se všeho, Kom., hry, D., knížectví, sebe samého, V., studu. D. O. se ďábla, Št. N. 182., cti, hrdla i řemesla. Svěd. Odřiekám se všech práv zemských i duchovních. Výb. I. 451. Krále pekelného chutě zavrzme, neb i na krstu jsme sě od- řekli jeho. Výb. I. 765. Kdo se zlého odříká, nikoho se neleká. Č. 370. Čeho se člověk nejvíc odříká, toho se nejdříve dopustí. Sk. O. se všech pych. GR. Dobrý odříká se všeho nečistého. Kom. Žádný se ničehož odřeknouti nemůže (neví, jaký osud ho po- stihne). Ros. — se čeho čím. Odřekl se dědictví otce svého dskami zemskými. Ros.