Odstoupiti
Odstoupiti, odstup, il, ení; odstupovati, odstoupati = od něčeho pryč stoupiti, na stranu jíti, ab-, wegtreten, sich entfernen, weichen, zurücktreten; uchýliti se, abweichen, abgehen; vykročiti odkud, austreten; zůsta- viti koho, odpadnouti od něho, von einem abtreten, abstehen, ihn verlassen, von ihm abfallen; přestoupiti, übertreten; postoupiti, abtreten, entsagen, aufgeben. Jg. — kam: na stranu. V. — z čeho: z místa, V., ze služby (vykročiti, jinam do služby jíti). Ros. — čeho, koho. Odstup Lazare stolu. Sš. P. 20. Ktož práce nechce jmieti, odstúpi Boha. Št. kn. š. 110., O. světa. Leg. Svých model odstoupil. Výb., Alx. — koho (akkus.; obyčejnější jest genit.) Otstúpi naděj a vsie křesťany.Rkk. 49. Příteli k vůli pravdy neodstupuj. Č. 64. — od čeho (kam, do čeho). Odstupte ode mne zlořečení do ohně věčného. Jg. O. od úřadu. Šm. Neotstúpali ot Hospodina. BO. Když s ní přebýváše, všecka žalosť první ženy od něho odstúpila. GR. Odstup to daleko od nás, abychom utíkati měli (nebudeme utíkati). V., Zk. Odstup to od nás, abychom odpo- rovati měli Hospodinu. Br. — Jel., Bart. 4. 7. Vz Daleko budiž ode mne. Od ctností svých předkův odstoupili. Jg. Od spravedlnosti ani za nehet neo. V. Od zlého života o. V. Od slibu, od předsevzaté řeči o. V. Někteří od- stoupili od něho skrze pýchu. Kom. Král perský odstoupil od Římanův. Flav. Od víry, Jg., od Boha. Jel., Chč. 299. Tak ihned od něj (něho) odstoupí. Kat. 1614. O. od zdra- vého rozumu. Bart. 17., 1. 4. Bůh odstúpi od něho svú pomocí do ostatka. Št. N. 160. Slibujem od nich pro ižádnú věc neodstu- povati. Arch. I. 55. O. od bludu. Štr. Město od krále odstoupilo. Cf. Strhl se Boha. Od- vrátil se od Boha. Jinak může se říci: zpro- nevěřiti se, zprotiviti se komu. Os. — koho kdy. Pakliby kto mezi námi jeden druhého kdy v těchto běziech odstúpil. Arch. I. 66. — (co, čeho) komu. Věřitelům své jmění, své zboží o. Bs. Odstoupil Polákům Liflandů. V. Odstoupil mu království. V. — Bez po- třeby neodstupuj. Kom. — ke komu. D., Šm. - se, na Slov. = odstoupiti. Plk.