Odvolání
Odvolání, n. — O., der Widerruf, das Abrufen, změna dřívějšího rozhodnutí a usta- novení, zrušení vůle dříve projevené a účinků, které z ní vzejíti mají. Vz S. N. O. přiznání. Trest. zák. O. návrhu. Us. Vz Korrekce. O. vojska, učení nějakého. Us. — O. se k vyš- šímu právu, appellace jest útočiště jisté stíž- nosti od nižšího práva ? vyššímu. Kol. 34. Die Berufung, Appellation. O. každému se přeje. O. není vydáno k obraně nešlechet- nosti, ale k pomoci nevinnosti. Pr. Appel- lujícímu výpis rozsudku s přelíčením krom svědků vydati se má. Pr. Za o. uctivě žádej a bez důtek. O. pokud trvá, strany před sebe ničehož nebeřte. O. pokud trvá, strana na stranu nenastupuj. Pr., Rb. O. z rozsudku vložiti (einlegen); ohlášení k odvolání-se; lhůta o.; o. zavrhnouti. J. tr. Nález, jenž má konečně bez dalšieho otvolánie držán býti. O. z D. Právem pak horníkův odvo- lání jestiť řeč, držecí žalobu nepravého ná- lezu a úsudku aneb nepravého obtížení. CJB. 429. Od těch odvolání bylo k jiným soud- cům. V. Aby ode všech úřadův o. bylo na obec římskou V. O. k vrchnímu právu vziti (odvolati se), Ros , činiti, bráti. Šm. Od toho soudu není odvolání. Pr. O. bráti od koho ke komu. V. — Vz Appellace. Vš. 566., Tk. II. 543., II. 498.—500.