Oheb
Oheb, ohbu, m.; oheb, ohbi, f., ohbí, n. — ohyb, ohnutí, der Bug, die Biegung, die Beuge, Krümmung. Jg. Kloub mezi kostí holenní a kostí nártní čili béhákem nazývá se (u ptáků) ohbí. Schd. II. 440. O. neb příhbí pod kolenem. D. Slon má hnáty bez ohbí. Kom. Ohbí široké, úzké, dlouhé, krátké. Šp.- O. moře = zátoka. Ja.— O., místo, kde se s vozem ohýbá, der Bug, die Krümmung. V. — Oheb, Ohba, m. = Cheb, Eger, město v Čechách. Jg. — O., hrad pustý v Chru- dimsku. Vz S. N.