Ochabiti
Ochabiti, il, en, ení; ochabovati; oslabiti, zemdlíti, schlaff, kraftlos machen, schwächen. —- co. Zármutek nervy ochabuje. Sš. L. 204. — koho čím v čem. Aby ničím uprostřed širého světa se o. nedali v poselství svém. Sš. L. 125. — co komu. Ochabuje dobytku střeva nať sama. Puch. — se = ochaběti, zemdleti. A kdyžť potuchne v kterú chvíli (milosť k Bohu), ochabíť sě člověk. Št. 193. — se čeho. A již vše nás mrzí, všeho se chcem ochabiti. Št.