Okyď
Okyď, ě, f. = jíní, sníh na stromech a křovinách. Od okydati = ovrhnouti, obaliti. Mor. a slov. Dml, Vck., Brt. D. 241., Šd. Je-li v adventě moc okydě, bude hojně ovoce. Brt Cf. Okyť — O = okydnutí. Okydnul človeka nášho, na o. jeho len jeho samého zanešvárila. Slov. Čkžk. II. 119.