Olomúc, OlomoucOlomúc, Olomouc (s rozpuštěným
ú v ou),
Holomúc, Holomouc (vz H, přídech), e, f., u Moravanů m.: do Holomouca, k Holomúcu. Rkp. Lat. Olomucium, Eburum, něm. Olmüitz. Dle Gl. 200. O. = Olomuntův hrad. Vz tam. Ve vlasti, kde Olomúc vévodí. Rkk. Před Olomoucem sě stavichu. Dal. 138. Vz více v S. N., Tk. I. 619., II. 544., III
. 655.