Oltář, e, oltářek
Oltář, e, oltářek, řku, oltárik, u, oltá- říček, čku, oltářeček, ečku, m., z lat. altare, vz A., O. O. slove v bohoslužbě vůbec vy- výšeně místo, na kterém se oběť přináší; v křesťanské církvi byl o. prvotně stůl a sice v každém chrámě jeden. Vz více v S. N. O. veliký n. hlavní, (místy: hrubý), nosecí. D. O. přenášecí, S. N., polní (u vojínův), Us., pocestný, ein tragbarer Altar auf Reisen. Gl. O. kadidlový, Rauchopferaltar, m., palný, zá- palný, Sš. L. 9., 28., či zákolný, Sš. Zj. 42(3., zápalu. D. O. hlavní (arcioltář, o. svátostní), k němuž tři stupně vedou; o. poboční n. vedlejší. Zaměstnání kněží oněch bývalo ka- didlo přinášeti a páliti na o-ři kadidlovém. Sš. L. 8. Jiní mylně od rohů o-ře palného mluvení to odvozují. Sš. L. 28. Části oltáře; o. je pokryt pokrytem (postlankou, povlakem); kříž, tabernaculum (svátostnice, svatiště, stá- nek oltárni, svatosvatyné), podušky (polštáře) pro mešní knihu (missal), svícny s voskovými svíčkami, obraz, sochy andělův a svatých, zvonek, konvičky s miskou, kalich, věčná lampa (věčné světlo), sv. hostie v monstranci. Pt. 101. O. kamenný, drnový; o. postaviti. Nt. Oběti na oltářích obětovati. Kom. I z oltáře by vzal (= veliký zloděj). Č., Dl. Etiam e mortuis tributum exigit. Dl. Přítelem buď po oltář (pokud svědomí dopouští). Č. 232. — O oltářích = o božím těle, když se oltáře stavějí, der Frohnleichnahmstag. Gl. 200., Jg., Rk. — Oltáře jim v srdcích staví přítomný věk. Puch. — Oltář u šatlavy = pranéř, der Pranger. V. Oltářevý = oltářní. BO.