Onen,ona, ono
Onen,ona, ono. Onen pokládá L. J.Fischer za starý akk. Vz Sborník vědecký království českého. Odbor historický, filologický. I. str. 34. a násl. Skloňuje se jako: ten, ta, to. Gt. onoho, oné, onoho; dat. onomu, oné, onomu; akk, onoho (u životných, u neživot- ných pak: onen), onu, ono; lok. onom, oné, onom; instr. oním (ne: oným; tím ne: tým), onou, oním ; pl. nom. oni (u životných; u ne- životných : ony), ony, ona; gt. oněch (ne: oných); dat. oněm ; akk. ony, ony, ona; lok. v oněch; instr. oněmi (ne: onými). O skloňbě tohoto zájmena na mor. Zlínsku vz Mtc. 1878. 18. U Čechů v prus. Slezsku skláni se dle Nový: oného, oných atd. Šb. Vz Oný. Jener. Jím se ukazuje k předmětu, který mimo obor osoby mluvící jest, který od ní vzdálen jest. 2. Jím se označuje osoba n. věc vůbec známá, proslavená, na slovo vzatá. Taktéž v latině. Magnus ille Alexander. Veliký onen Alexander. Kos. Stran užívání ho vz Ten. — Komu zasnoubena byla, bude ženichem, a kteráž se vdává, nevěstou; onen svého družbu, tato své družičky má. Kom. Onoho dne. D. V onen den. Za onoho času. D. Vyhrál jako onen zadu běže. Prov., Jg. Pro 'nu (onu) pokoru; do 'né (oné) země. M. Za ty psy mnohem více se platí než za ony, jejichž rod nijak není vyhlášený, lépe: než za psy. Onen, ten odnášejíce se k jménu podstatnému napřed jmenovanému, spojují se chybně u nás dle způsobu něm. a franc. s genitivem na př. : Po levé straně jsou po- koje hraběnky Z., s druhé strany ony hra- běte . . . jene des Grafen. Zde třeba doložiti jméno: s druhé strany pokoje hraběte. Brs. 121. Oba sklonky žeber mají stejné úhly, obyčejně bývá onen strany levé tupějším šp. m.: . . . bývá úhel strany levé tupějším. Brt. — Na nu, na né (zastr.) = na onu, na oné. Pass. — Per euphemismum. Jsou tak podobní k starým oněm Římanům (Vlaši), jako ono (= hovno) k muškátu. Jel. — O. = předešlý. V onen týden, vorige Woche. Jg. — Cf. Mkl. S. 123.