Opraviti
Opraviti, dirigere, Ž. wit. 5. 9., 27. 9, corrigere, 17. 36., regere 22. 1., 47. 15. Opraovať. U Bzence. Šd. — co: své jed- nání, Vlč., hodinky, Šp., rúcho, cěsty, se- dliště. Št. Kn. š. 86., 155., 159. Kdyby pak nechaje vína i oprával pléšky. Ib. 172. Ten, jenž koráb oprávie (kormidelník). Alx.V. v. 563. Jenž zástup oprávieše (řídil). Alx. Anth. I. 3. vd. 36. — čím. Chyby červeným in- koustem o. Us. Pdl. O. něco pokáním. Št. Kn. š 125. Za Ms. polož: , Št. Kn. š 54. — kde. Knihu na několika místech o. Us. Pdl. Hyzditi neb oprávěti chtěl tyto knihy tu, kdež není třeba. Št. Kn. š. 2. — co komu. Jestliže mi toho hanění od něho neopravíte, že sám sobě o. chci. NB. Tč. 251. — co odkud. Chybné zprávy z pra- vých pramenů o. Osv. I. 70. — co kdy. Také sobě při tom súdu póvodové roky opravují. Vš. Jir. 23. — jak. Sv. Prokop sbožie dobře opravováše. Hr. ruk. 43. — proč. Ufaje tomu, že mě z milosti prve opraví nežli knihy. Št. Kn. š. 2. — se také — krmením tučněti. Prasata sa z kvaky dobře opravujú. Mor. Brt. D. 242