1. Opustiti
1. Opustiti, il, štěn, ění; opouštěti, 3. os. pl. -ějí, opuštěj, -štěje (íc), ěl, ěn, ění, (zastr. opušťovati) = samotným učiniti, zanechati, zůstaviti, verlassen, im Stiche lassen, unter Wegs lassen, fortgehen, auflassen; nedbati, zanechati, z péče pustiti, nepečovati oč, ver- lassen, Preis geben, ohne Hilfe lassen; vy- nechati, opominouti, vypustiti, přeskočiti, weg-, auslassen, übergehen, übersehen, unter- lassen, fahren lassen; spustiti dolů, svěsiti, herabfallen lassen, herabhängen, herabsinken lassen ; pustiti okolo čeho, ohraditi, umgeben, einschliessen. Jg. — abs. Pán Bůh dopustí, ale neopustí. Ros. Mráz opouští (přestává). L. — co, koho: dům i dvůr, svět, D., vlasť, Kom., ženu, praporec a šik, své povolání, V., statek (z dluhů), Prahu. Us. Mysl, zim- nice ho opustila. Pešín., Jel. Bůh tě neopustí. Kom. Mravy předků o. Jel. Nepřátelé město opustili. Ros. Dlouhou bradu o. (spustiti); ruce o. (opouštěti se, přestati činným býti, die Hände sinken lassen, unthätig sein). Jg. Svůj statek opouštěti, vernachlässigen. Gl. 203. Že mi mú ves opustil a skrze to učinil mi pusto v dvoře i ve vsi. Půh. brn. 1406. O. stopu (když psi zvěř pronásledovati pře- stanou), abgehen. Šp. — co, koho čím. Opouštím tu věc myslí. Jel. Někoho radou, pomocí o. V. Zámek vodou o. (vodu obvésti, pustiti okolo). Země mořem opuštěna jest. Br. — co, koho proč. Zemské věci pro nebeské opouštím. V. Pro stezku cesty Ne- opouštěj, leč by třená byla. Kom. Pro za- chování svědomí svého opustil matku. Kom. — co vedlé čeho. Jedno konají, druhé vedlé své libosti opouštějí. V. — co z čeho. Básnivé věci z kroniky o., Proch., z knihy. Rk. — se po kom A když na cestě zvěděli od strážných, že Žižka tiehne k Sudoměři, opustili se po nich ti všichni houfové. Let. 34. O. se po kom = hnáti se. Rkp. Cont. Ben. — co, koho (kdy). V měsíci říjnu opouštějí nás vlaštovky. Ml. O. někoho v jeho pro- tivnostech, v jeho sirobě, v jeho potřebě. Arch. I. 43., 70., 137. Po tolika důkazech lásky nemohl jsem dívky té o. Ml. Zem ve třech dnech měl o. Ml. K večeru své lože opustil. Ml. — s inft. Opustil (zanedbal) se klaněti bohům. Troj. — čeho: něčího domu, stáda svého, šp. m. co. Brt., Brs. 121. Vz O.