Oráč
Oráč, e (v obec. mluvě: voráč), oráček, oka, m., kdo orá, der Ackermann, Pfiüger. Ne každý oráč, kdo se kleče drží (kdo s pluhem jede, kdo se pluhu drží. Šp.). Jg., Lb. Ne- bude z vlka oráč. Jg. Plavec o vetřích roz- práví, oráč tažné voly chválí. Rým. Přemysl ne sedlák, ale pán Stadický, avšak oráč. V. Kdyby nebylo oráče, nebylo by boháče. Mudr. 421. — O., sedlák orbou se živící, Bauer, Landmann, m. St. skl., Dal., Kom. — O., čeledín u sedláka n. u pána, pacholek k orání ustanovený, der Pferdeknecht, Knecht, Ackerknecht. Jg.