Ortel
Ortel, e, m., z něm. Urtheil, lépe: roz- sudek, výpověď, nález, soud, úsudek. Jg., Kmp. (U sesiluje se v o. Gb. Hl. 82.). Po- slední o. Ortel vyříci, vypovědíti, učiniti, vynésti, vyřknouti. V. O. na někoho vypo- vědíti. Br. Neodsuzuj bez ortele. Tkad. Ne- sedej při nespravedlivých ortelích. Štelc. O. smrti na někoho vynésti, vydati (na smrť odsouditi). Orteli dosti učiniti. V. Dal jej v urtel perkmistru. To má právo a moc, a jiné připovědky a ortele proti tomu jsou nic. 1576. Lom. 1857. 859. Slepý ortel (když soudce všeho neuváživ neb uvážiti nemoha úsudek vynese). V. Ortel toliko na to, oč strany mezi. sebou činiti mají, v slovích patrných vztahovati se má. Ortele ne z po- dobných příkladův, ale z práva díti se mají. Vz Výpověď, Soud. Pr.