3. Os
3. Os, i a osa, y, f., oska, y, f. Osa, os? m. oks? (ze skupeniny ks se vysulo k, Prk.), lit. aszis, řec. &??, iat. axis, skr. aksha, Achse, f. Schl. Vz Gb. Hl. 27., Fk. 3. — Osa, příčné dřevo u.vozu či válec, na kterém jeho hoření časť leží a okolo kterého se kola točí, ná- prava, die Radachse. Jg. Osa vozová přední, zadní. Us. Vosy kolomazí mazati. Kom. — O., každá oblá, dlouhá věc, okolo které se něco točí n. točiti může, hřídel, Welle, f. (Též stojatý kůl. St. skl.). Jg. — O. v mthem. každá rovná čára (přímka) skrze prostředek těla jdoucí, zvl. pak ona, která plochu ně- jakou, od křivé čáry objatou, dělí na dva souměrné díly. O. tělesa, ona rovná čára, která středy všech jeho podobných a spolu rovnoběžných průřezů dohromady spojuje. O. otáčecí ona rovná čára, kierá při pohybu tělesa nějakého jediné nepohybnou zůstává, kdežto všecky ostatní části v kruhu kolem ní se pohybují. O. v astronomii; ona rovná čára, kterou si taženou myslíme od jednoho polu n. točny nějakého tělesa světového n. koule nebeské k druhému, okolo níž děje se jich skutečné n. zdánlivé otáčení. O. v me- chanice — náprava n. hřídel. O. magnetu (ve fysice) onen směr* střelky magnetické, ve kterém se tato, jsouc volně pohybliva, sama od sebe dle směru magnetického meridianu ustálí. O. v krystallografii, každá rovná čára v nějakém krystallu, naproti které plochy jej oniezující mají položení souměrné. O. v bo- tanice (v morfologii rostlinné) nazývá se peň i kořen naproti listům jakožto ústrojům po- bočným, axis, Pflanzenaxe. Vz S. N., Kk. 13., 16., 17., 21. Osa hlavní, květová, pod- zemní, vedlejší, skrácena. Kk. 21., 38., 21., 13. O ose kol lokomotivy, zrcadla a zrakové vz KP. II. 402. Osa rodicí (Fruchtaxe), menší (osice u ellipsy), o. pořadnic (Ordinaten-), průmětná (vz Průmět), příčná, zraku (zraková, Seh-); nutace (chvění) osy zemské. Nz. Osa velká, větší; malá, menší; přímá, kosá, polou- hranolová, hranolová, jehlancová, klencová, obratová (otočeň), volná, hlavní, vedlejší; úchylka osy; osa dvojlomu. Nz. Os země, světa (světová, Weltaxe), nebes, (nebeská), čočky. Jg. Slunce se okolo své vlastní osy točí. Víd. list. O. hlavně, Lauf-, čepová, Schild- zapfenaxe, otáčecí, Drehaxe. Čsk. O. čísel ima- ginarních (lateralních), realních. Stč. Alg. 16. — O., druhá kůstka páteřní v krku, poně- vadž se na ní první kůstka jako na ose točí. Jg. O zlomení osy (osie) n. vidlice náprsní vz Sal. 152. — Os, vůz, arcturus, hvězda. Ctib.