3. Os, osa
3. Os, osa. Cf. Mkl. Etym. 227., 430., Rst. 457., Schd. I. 38., Rosc. 2., 7. Ná- břežní stoka v ose (ve směru) jízdní dráhy. Stat. př. ku 1877. 95. Na obraze, jenž ma mnoho postav, musí býti střed či osa. Dk. Aesth. 73. O. kollineace, Coliineationsaxe, Šln. I. 8 , příbuznosti, plochy, otáčení, Dre- hungs-, průmětná, Projections-, Jrl. 143., 238., 422 , volná, MS 37., Symmetrie, hlavní nejmenšího středního a největšího momentu setrvačnosti, hlavní o. volného otáčení, ne- utralná (Pck. 37.), pružnosti, přítažnosti molekul (směr), plování, souměrnosti, op- tická zrcadla hlavní, čočky, ZČ. I. 69., 122., 179., 222., 230, 250., 297, III. 59., 165., 167., kruhu, součaří či kollinearná, v osnově souřadnic rovnoběžných, polarná, radikalu, ellipsy (hlavní a pobočná), Jd. Geom. I. 78., II. 17., IV. 30., 31., 68., 73., oscillační, SP. II. 80., zemětřesení, Čs. math. X. 72., po- delná pevniny, Lpř. Dj. I. 10., pánve, Kžk. Por. 6 , ručičky, Zeiger-, Šp., křivosti, uchý- lení, Vnč. 4., 16., pohybu, optická krystallu, Mj. 151., 303., mostu, NA. IV. 226., ulice, Zpr. arch. IX. 37., točná, Stč. Zem. 68, dějin, Šmb. S. II. 152., kostela (přímka ve- dená od prostředku oltáře ku prostředku protější zdi), Vchř., trámu či trámová. Us. Pdl. Myšlénka ta jest duši mé osou a cílem. Šml. — O. = osina. Na Plasku ostnům klasů říkají osy, jsou-li omláceny; dokud
jsou na klase, říká se jim fousy. BPr. — O. = kůl. Mezi oči jemu plvali, k osě ha- nebně vázali. Hr. ruk. 149. V. Opatrný my- slí, že se má čísti: k sošě (socha = kůl, sloup). — 4. Os, osa (vosa). Vz Mkl. Etym. 227., List. fil. XII. 167. V MV. nepravá glossa. Pa.