Osaditi
Osaditi, il, zen (zastr. děn), ení; osázeti, 3. os. pl. ejí, el, en, ení; osazovati = opraviti, obstaviti, obložiti, obvésti, mit etwas besetzen, einfassen; posaditi, niedersetzen; usaditi, . ansiedeln, wohnhaftmachen, sesshaft machen; založiti, anlegen, gründen; posádkou opatřiti, mit Besatzung versehen, besetzen; počíhati, nastražiti, aufstellen. Jg. — co: kámen mlýn- ský (běhoun na vřeteno dáti. Vys. Spodek = dáti do obruby). Vys. O. prázdné místo, úřad, Kom., vinnici, V., roj (do úlu dáti), Rozm. o včel., město, tvrz, Jg., pevnosť, V., právo, radu (ustanoviti). Us. Osadichu všecky vrchy na horách (vertices montium). BO. O. věže, Alx, mlýn. Let. 160. Tedy konšelé mají súd o., eine Gerichtssitzung halten. Sob. A tu pak, ač páni súd osadie, má žaloba jíti. O. z D. — co čím: prsten drahým kamenem, Har.; chrám pilíři, Raj.; stůl krměmi, V.; kraj lidem, Ben., stráží, Ros., lidem válečným, V.; lodí lidem, D.; bránu strážnými, Kom.; soud osobami, Pr.; úřady hodnými náměstky, Br.; štolu horníky. Vys. Všecka místa svými přátely osadil. Plk. A purkrabí najvyšší pražský těmi dobrými lidmi šesti soud ten o. má. Vl. zř. 390. O. tvrzě Němci, Dal. 124., Čechy. Dal. 56. O. město obyvateli, brány svými (svým lidem). Let. Osadil vinnici ko- páči, těžaři, ZN., posádku muži židovskými. BO. Za kteroužto příčinou místo panem . . . osadil. Žer. Tehdy má témuž zločinci soud hodnými osobami o. Nar. o h. a k. — koho, co kde (zasaditi, nasaditi): Křišťal v zlatě, Troj., naději svou na něčem o. (založiti). L. Osadil je na tomto místě. Br. Slepici na vejcích o. (nasaditi na vejce). Šm. Na klá- šteře kladrubském žoldnéře své osadil. V. Chciť já vás se svú ženú v dobrém pokoji o. BN. Kázal král před sebú súd osaditi. GR. — co s kým. Osadil se syny svými tu stranu syrské země. Bur. — co kam: roj do úle. Rozm. o včel. — co proti komu. Uzřievše strana protivná, že mdel jest v městě, jali se proti sobě v městě Plzni búřiti a domy proti sobě osazovati. Let. 33. Soud proti někomu o. Plk. — čeho : súda. Alx. 1098. — koho po čem. Lid po krajinách a městech osaditi. Br. — na koho, komu (počíhati, nastrojiti). Jest na nás osazeno. Tur. kron. Na cestách silně jim bylo osazeno. Ms. Cont. Ben. Tam hned císařové Barboře stráž osa- zena. V. — co na koho, komu, o kom: soud (gegen Jemanden ein Gericht nieder- setzen). Byl mu soud osazen. V., Žer. Právo o něm osazeno. L., Apol. — co proč: k vy- šetření paličtví zvláštní soud o. Ml. — se = posaditi se, Troj.; sídlo, obydlí si zaraziti. Ros. On se teprv osazuje. Ros. Roj včel se osadí. Čít. — O. se v hornictví = začíti horní dílo. Vys. — se, koho kde. Načež se za Tiberem osadili. Sš. I. 13. A zvláště, těm v zemi zůstávajícím a z jiných zemí kverkům, jenž jsou se v tomto království osadili. Nar. o h. a k. Někoho v koze o.
(uvězniti). L. Osadil se v Praze, Jg., v kraji,
D., v Samaří. Br. Rybáři u břehu se osadili.
Har.