Osaditi co, koho
Osaditi co, koho: zemi, Tk. Č. 1., 7., nádobu, KP. V. 183., dědinu, Št. Kn š. 160., soud. J. tr. Aby ponožka jiné ptáčky osázala. Hr. ruk. 285. — koho s kým. Aby o-di! jej s knížaty. Ž wit. 112. 8. — co čím: mláto hřeblem. KP. V. 324. — kde: střelu v rouře dělové. ZČ. I. 180. O. se v městech pražských. 1532. A osazují se vedlé bystřin. Hus III. 66. — čeho. Svitavy o-li. Výb. II. 635. — co komu. O. si zálohu, Hinterhalt. Lpř. — kde. Ja- kož v tom listu výsadniem osazeno jest. Arch. VIII. 379. — se proč. Skrze to ne- muož mi se o. proto, že těch požitkuov obecních nemají. Půh. II 393. — se k čemu Jemu 5 hř. dala, aby sě tiem lépe mohl k řemeslu osaditi. NB. Tč. 196.