Oslepiti
Oslepiti. — abs. Soudce aby darův odle- pujících nepřijímal. Vyb. II. 1401. — koho. Peněz blesk mne o-pil. Koll. Padnul slepý (Turek) u oltáře, o-la ho tvá tváře. Sš. P. 64. Neb hněv člověka oslepuje jako i mi- losť; Veď lakomstvoť i múdré lidi o-puje Št. Kn. š. 134, 149.