Osloviti
Osloviti, il, en; ení; oslovovati = mlu- viti na koho, promluviti k někomu, anspre- chen, anreden (nové). — koho. Baiz., Us., Sš. L. 15'. — koho čím: krásnou řečí. — s adv.: pokorně, prosebně. - se. Oslovil se tímto způsobem, liess sich hören, ver- nehmen. Jg. Sbr. sp. 213. — O., vytýkati, verwerfen, anspielen. Už mi té svatby ne- oslovuj. Us. Č.