Oslýchati
Oslýchati; oslechnouti, chnul a chl, ut, utí; oslyšeti, el (zastr. oslyšal), šen (zastr. -šán), ení; oslyšovati = odepříti žádosti, ucha odvrátiti, nicht erhören, nicht gewähren, ab- schlagen. V. Nechť nejsem oslyšána. Br. — co, koho: něčí žádosť, prosbu o. V., J. tr. Žádej, matko má, neboť ueoslyším tebe. Br. Chudého o. Jg. Murata oslyšeli (prosbu ne- vyplnili). Koc. — koho v čem. Jich žá- dosti v tom neoslyšuj. Solf. Ve své žádosti oslyšán jest. Br., J. tr. — se. Oslýchati se chyb. m.: ostýchati se. Oslýchati se čeho, se koho (se o. Boha. Reš.), šp. tedy m.: ostýchati se čeho = báti se. Jg.