Osm
Osm, i; na Slov. a na Mor. osem a vedlé toho i osym, osom (Gb. Hl. 90.), v obec. mluvě osum, na mor. Zlínsku osn (vz N.). Na Příbramsku: osnáct (i sednáct). Prk. Vz Pět. Osm (os-m?), m nejspíše prý se přidalo z číslovky řadové: osmý; skr. ashtan, ashtau, lit. astůni, goth. ahtau, lat. octo, řec. ômi. Cf. Fk. 1. Dle Prk. jest tento výklad mylný, máť m zcela jiný původ a shoduje se úplně s n v skr. ashtan (aštan), jako sedm? se septan, jen že slovanské tvary zůstaly na starším, méně otřelém stupni. Obě tyto čí- slovky zachovaly v slovanštině co do tvaru ráz prvotný nesubstantivní, ale co do syntak- tického významu daly se uchvátiti proudem obou před nimi i za nimi stojících příponou t? substantivovaných číslovek (pęt?, šest?. devę?, desęt?). Prk. Odkud to odvozuje Šf., vz Mus. 1848.I. 3. str. 240. Strany skloňování v strč. vz Kt. str. 44. Osm dní, let; po osmi stech. Jg.