Osnova
Osnova, y, f., ze snu (snuji). Gb. Hl. 145. O., příze na vratidle navinutá a na dél na- tažená, skrze kterou na příč jiná se pro- hazuje, útek slovoucí, der Aufzug, Zettel, Schweif, die Kette, Anzettelung, das Scher- garn. Jg. O-vu otkati. Skrze brdo tkadlci o-vu protahují. V. O-vu natáhnouti. Us. Tka- dlec do o-vy útek protkávaje, plátno dělá. Kom. Soukeník snová o-vu. Zlob. Tkadlec musí napřed sobě na o-vu nasoukati a na- snovati. Chmela. Ani osnovy ani útku nemá (= nic nemá, odkud by život n. práci začal. Vz Chudoba). Č. Osnovy dosť, ale útku málo. — O., plán, hlavní rysy čeho. O. zákona. Nt. Tomu celá o. evangelia odporuje. Sš. L. 4. O o-vě reje vz KP. I. 440. O. kázání, církve, spisu, jazyka. Sš. V o-vu spisu svého vetkal řeč Štěpánovu. Sš. Sk. 2. Zlomte svodnou o-vu těchto nectných okovů. Sš. Bs. 36. O. k vybojování Kandie. Johanit. — O. ve mlýně, dva sloupy stojící na štoku, v nichž chodí stoupy. Jg. — O., kraj koše. Us. u Příbora. Mtl.. — O. jádra = hranice železná v jámě (při slévání kovu), die Armatur. Techn.