Osoba, osůbka, osobička, y
Osoba, osůbka, osobička, y, f., člověk jeden o sobě, bez ohledu na pohlaví. Person, f. Jg. Člověk co o. stojí naproti pouhé věci a to sebevědomím a důstojností. S. N. Já od o-by své, ač od kamene velice trápen jsem, rád chci pracovati. Žer. O. přísežná, ein Geschworener. Pr. 1861. 27. Živí pět osob. Postel pro dvě osoby. Každá osoba platila zlatý. O. stará, mladá, velká, hezká, útlá. Jg. Má skrovná osoba, má osobička. Us. Mohl-li jsem já to svou osobou (sám jediný) za jednu noc udělati? Háj. Na o-bu cizí (jinú) něco přivésti. CJB. ??9. Vedení práva na o-bu. Šp. Držeti se osoby (základu, ma- jetnosti), hleděti si o-by. Sp. Vystoupiti v o-bě, vytvořovati o-bu něčí; vztah k osobě = osobní. Nz. Aby žádný skrze se ani skrze osobu nesměl prositi ... za žádný úřad, weder persönlich noch durch einen anderen. Vl. zř. 422. Ve dsky žádný klásti nemóž než skrze se samého a svú osobú přítomen jsa osobně. Vš. 153. O. mužská, ženská; o. zmr- haná, zkurvená, dopuštěná. Us. — Osobou, v osobě, z osoby, persönlich. Sám osobou svou — osobně. V. V soudě osobou svou se- děti. Boč. O-bami svými tím povinni nebyli. Žer. Sn. 75. O-bou svou přítomen nebyl. Žer.II. 139. Králové čeští k sněmům o-bami svými přicházeti ráčili. Žer. Sn. 10. Vz Brt. Instr. 90. Aby o-bou svou přítomen býval. Břez. 178. Ti sami u desk osobami svými nesedají, aniž sú k tomu zavázáni. Vš. 147. — O. První osoba v božství = Bůh otec. — O. = vzhledem na hodnosť, znamenitosť, stav, postavení. O. městská, přísežná, vyvýšená a znamenitá, nejpřednější, vznešená, zástavná, soukromá, vznešenější. (Er.). Jg. O. náčelné úřadův, die Spitzen der Behörden; o. kní- žecí, Fürstlichkeiten. Dch. Pasek řekl: Já sám od o-by své jsem lepší než ty. Let. 448. Přijímání osob není u Boha. ZN. Nebude přijímati osoby. BO. Podlé o-by člověčie souditi. BO. Kdo jsi a jakou o-bu na sobě máš a neseš ? Štr. Bůh nehledí na osobu žádného. Ros. Po o-bách něco činiti. Při rozdělování almužen nic po osobách nedělej. Br. Nebudeť pak šetřiti osoby žádného. Br. Neučiníš neprávě v soudě, nepřijmeš osoby chudého. Br. Bůh nepřijímá osoby ani bére darů. Br. Neuchýlíš soudu a nebudeš šetřiti o-by. Br. — O., podstata, das Wesen. Často v mluveních to jméno osoba a podstata jedno- stejnou věc vyznamenávají. Br. Kristus ne- přijal osobu lidskou. Br., Zk. — O. v mluv- nici, die Person. U časoslova máme tři osoby (já, my; ty, vy; on, ona, ono, oni, ony, ona), první, druhou, třetí. — O., postava vnější, die äussere Gestalt. O. krásná, spanilá, špatná, nepodobná. Ros. Velkost' o-by. Jest krásné osoby. Znám ho od o-by (od vidění). D. An- děl v osobě dítěte. L. Jest nám znám oso- bou. Br. — O., rod, druh, die Gattung. Ka- didlo, a jest čtvera osoba jeho. Jád. Jest dvojie osoby kviet. Jád. — O. hromadná n. moralní n. juristická, persona mystica, moralis, ficta, eine moralische Person. Vz S. N., J. tr. — O. = úřad, das Amt, Ge- schäft, die Funktion, die Rolle. Kterýž na se jinou osobu bére, nežli sám v pravdě jest. V. Přetvářník osobu jiného vytváří. Kom. Velikou na tě vložili osobu. L. To psal v osobě tajemníka, šp. m.: jako tajem- ník, jsa tajemníkem.