OsobitiOsobiti. Římené jej (lva chyceného) oso- bichu. Ezp. 1994. —
co komu. O. si tento svět. 14. stol. List. fil. 1887 262 Ta místa sobě o. Výb. I 440 A královstvie svému panstvie o-bil. Ib. 459 —
co k čemu. Ne- osobuj takovou věc k sobě. Wtr. exc —
koho komu zač. Vz Zaslíbiti si koho zač Hus III. 205. —Cf Mkl. Etym. 331. b. 454*