Osobný, osobní
Osobný, osobní = osoby se týkající, per- sönlich, selbst in Person. O. přiznání pred úředníky. Vš. 153. O. sjednocení, záští, ne- návisť, moc, V., statek, D., daň (která na osoby se rozděluje), Ros., láska k někomu, Zlob., soudce, Ctib., uvězení (uv. osoby), povolení, právo (vz více v S. N.), řemeslo, závazek, závaznost', přídavek, popis (pop. osoby), J. tr., poměr, vztah, účet, úvěr, spo- jenosť, Nz., stížnost', jistota, záležitosť, bez- pečnosť, sloupec. Sp. Anebť požádá žalobce na súperi něčeho, kterýžto žádným právem o-bným není jemu dlužen. CJB. 387. Požá- daní jsou o. neb věcná. CJB. 387. O. tažení do pole, Sněm 1543., lékař, Us., unie n. je- dnota (slove v státním právě onen svazek dvou neb více rozdílných států, který na- stane, když mají jednoho společného panov- níka). S. N. — Ö., odloučený, abgesondert, O. strážce, sloužící, list, nelibosť. Dch. Leč když pán vyháněl zloducha, tudíž o-bné vě- domí (das persönliche Bewusstsein) zmizelo. Sš. Mr. 24. Místo osobné. L. — O., ne ve- řejný, ne obecný, Privat-. O. užitek. D. — O., patrnou osobu mající, ohledný, způsobilý, ansehnlich. O. člověk. Us. Velikosť postavy osobné. Reš. — O., zvláštní, nadobyčejný, přední, besonder, hervorstehend, vorzüglich, ansehnlich, gross. Jg. O. moudrosť, škola L. — O. zájmena : já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, sebe. Kdy se kladou, jsou-li podmětem, vz Zájmeno osobní.