Osočiti
Osočiti, il, en, ení; osočovati = obelhati, zoškliviti, očerniti, v nenávisť uvésti, an-, be , verschwärzen, verleumden, verhasst ma- chen, verklatschen. Jg. — koho (akkus.) kde: u soudců, V., u krále. Kram. O. koho před císařem. V. — čím. David lživými řečmi u krále osočen byl. Br. — koho komu. Někoho jinému o. Rváč. — ke komu. Než po hříchu, žes ku pánu velmi osočen. Štěstí. Zena mnohého osočila k ciesaři. Martira. — se na koho = osopiti se (snad konfusí s tímto). Jak osa se na nme osočí. Us. u Přer. Kd. — adv. Křivě, tajné ně- koho o. Kat, 58.