Ospravedlniti
Ospravedlniti, il, ěn, ění; ospravedlňo- vati. — Ospravedlniti 1. ve smyslu soudném (in sensu forensi): za spravedlivého uznati a osvědčiti, vyhlásiti. Sš. I. 37., II. 26 — 2. Ve smyslu bohoslovném (in sensu theo- logico): spravedlivým učiniti t. j. nejen hříchy odpustiti, nýbrž i vnitrně posvětiti. Sš. I. 37., II. 26. Rechtfertigen, justificare, ůiy.aiovv. — co, koho. Přirozená křehkosť lidská z části ospravedlňuje hříšné pády naše. Sych. — se čím proti čemu. O. se spisy proti námitkám. — se u koho z čeho. Nemohl se z činu toho řádně o. Nt. — kde. Ježto sě v zákoně ospravedlňujete. J. N.