Břeh
Břeh = rozhraní mezi vodou a souší. Blř. B. vůbec kraj zemní podlé vod. Rst. 401. Cf. Mkl. Etym. 10. B. potoční, pořičný. Sl. les. S obú stran břehové a bahna a luhy. BO. Tu na břeh z korábi vyšed, kázal. Pass. mus. 375. Stavba, opevnění, poškození, krytí, ošlahounování (Randbewurstung) břehu. Sl. les. Tajuplný b. věčnosti. Vrch. Žito je jako b. (husté). Us. Msk. Modli se a vesluj ku břehu. Šd. Kdo dva břehy v ráz chce chytať, daleko uplyne. Mor. Tč. Nepřítel smířený a b. podemlený. Lpř. Koupaje se drž se břehu. Bž. — B. Břehy vrypu. ZČ. I. 25. — B. = malý svah, kopec. U Uh. Hradiště a j. Tč. V Záluží, u Hořovic a j. Váleti se s břehu Nemohł vyjet do břeha; běžéł dolů břehem; je tam do břeha. Brt. v Mtc. 1878. 31., Brt. D. 201. Až (ať) ta nevyvátí do břehu. Mor. Brt. v Km. 1886. 360. Jedouce (z Uh. Hra- diště) do Hluku pojedeme břehem. Us. Tč — Pozn. Význam ripa, das Ufer, je podružný a vyvinul se z významu hora, vrch. Listy filolog. 1885. 288. — B., pole u Troubelic a j. Pk., Brt. — B., portus, der Hafen, přístav. I přivedl je ku břehu vóle jich. Ž. wit. 106. 30. — B. ve Slezsku. Tk. IV. 723.