Ostatek
Ostatek, tku, m., co ostatní jest, zbytek, konec, zůstarek, posledek. Kat. 884., 1297. Něco jsem jim dal, ostatek dodám. BO. Protož já nadepsaný list ten o-tkem dluhu v něm zapsaným dobrovolně dávám. Tov. 138. O. jindy povím. Ros. Z ostatku pak jeho (dříví) udělá Boha. Br. Jel s ostatkem vojska do Říma. Flav. O-ky rukú. BO. — O. označuje neurčité množství a proto u něho sloveso v sing. rodu střed. stává: A o. rudy na čtyři šichtv těžařům rovně buď rozděleno. CJB. 315. Ostatek se jich rozběhlo. D. O. pak činů jejich sepsáno jest. Br. O. lidu nebude vyhlazeno z města. Br. — O. = ko- nečně, übrigens. Štěstí ostatek co platno. Us. Bílé barvy na o. rozdílové jsou tito. Kom. O. husenicie (erucas) snědla kobylka, o. kobylku snědl jest chrust atd. BO. O. je královští pobyli a některé zjímali. Bart. — Do ostatka = dokonce, cele, ganz und gar. Což zůstalo, do ostatka vypálil. V. — Ostatky (i: ostatci), ostatkové, ů, pl., m. = pozů- statky, reliquiae. Aby k zkáze nepřivozovali ostatků israelských. Flav. Die Uiberbleibsel, Reste. — Ostatky z těla = kosti neshnilé. O. svaté. Jg. Die hl. Uiberreste. O-ky sva- tých, neshnilé částky těl n. jiných věcí, které svatým náležely, jako jejich roucha, nástrojové jejich umučení a j. MP. 114. Vz více v S. N. — Ostatky, na Mor. = poslední 3 dni masopust ní. Nebudem se ženit kromě na ostatku. Koll. V poslední dni masopustní (o ostatcích) chodí chasníci na venkově s hudbou po domech a vybírají od děvčat peníze a koblihy. U Olom. Sd. Při o-tku masopustu. Bart. — Jdi s ostatky = táhni. Vz Odbytí. Jg., Č.