Ostáti
Ostáti. — abs. Nižádný nemóž protivě sě o., neb by musil mocnější býti. Hus. I. 325. Kto ostojí, když dva sedáta? Št. Kn. š. 9. — kde. Nic neostojí pod sluncem. Hus. I. 282. Na soudě mnohokrát křivý ostojí. Smil. 668. — komu, čemu. Na str. 420. b. v 7 ř. zh. oprav: Neb mnoho v: Neb mnohu. Tomu nemóž nic o. Alx.V. 2011. Takú sílu mi rač dáti, bych mohl všem hřiechóm o. Umuč. 2330. Udatnému co ostojí? Kšch. 53. Ktož by druhému ostál (to přemohl). Kar. 66. Jestliže Štilfridovi o-jíš. Výb. II. 46. A který druhu ostojí. Jiří v. 179. — komu čím. Mistři nemohúc Ježíšovi učením o. Výb. I. 414. — v čem. Neb ďábel ve všech svých radách neostojí. Št. Kn. š. 121. — proti čemu. Ostojíš-li proti Štilfridovi. Výb. II. 45. Kdoby ostál proti kniežatóm temnosti? Št. Ř. 71. b. — s čím. To vždy s pravdou ostojí. Šf. Strž. II. 53.