Ostaviti
Ostaviti, il, en, ení; ostavovati = zůsta- viti, zanechati, lassen, zurück-, hinterlassen; odstaviti od prsou-, abstillen, entwöhnen; opustiti, nepomoci, verlassen; odejíti koho, pustiti, nechati, verlassen; nehrániti vůli, svobodu dáti, lassen; zastaviti, nedati, brániti, verwehren; podržeti, behalten, belassen; pře- stati dělati n. míti, lassen, aufgeben; obstaviti, obvésti, obklíčiti, besetzen, einschliessen. Jg. — co, koho. Někoho někde o. Troj. Syna, dceru o. (zůstaviti). Dal. Dítě o. (odstaviti), V., tele, Us.; život, svět (umříti, odříci se ho), naději (odříci se), dílo, práci. Rus. Pobi všecky, že z nich neostaví ižádných ostatkov. BO. Neostavil jest ijednoho živa z toho ple- mene. Bj. Umřel, neostaviv plemene. ZN. — čeho, lépe: co. O. žíly při údu. Sal. Osta- vujme hříchův a nepravosti. MP. O. svých stoupencův, lépe: své stoupence. Brt. — koho při čem: při dřievniem právě je ostavě. Alx. Při panském nálezu něco o. Ps. o zští. Otce při něčem o. O. z D. — co, se komu. Ostaví všecko jiným a umře. Ben. Přepis listu si o. Mus. Někomu své jmění o. Jg. Zemi vám ostavuji. Dal. Ostavíš sě vilnosti. BO. Věci zostalé sobě ostavili. BO. Ostavuje pilnější věci múdrosti múdřejších, avšak ještě o nálezích panských chci něco psáti. O. z D. O. si něco. Rož. kn. 43. Ostavichu židům dielo (zastavili, prohibere). BO. Království synu ostaviti. Martim. — koho zač. Někoho za mrtvého o. Pulk. — koho k čemu. Lid k obraně města o. L. — co, koho v čem (kde). Otčík zajde k otcem, ostavi v dědině dietky svoje. Rkk. 8. Někoho v nouzi o. Jg. Ostavi ju v lesě. Dal. 79. Ktož o lepšiem bydlu praví, každý se ve lži ostaví. Žk. 54. Anebo zaplať anebo svú pannu v základě ostav. Pass. 982. Vz O. koho po kom. Hřích, byv vykonán, duši lidskou v neúkoji svrcho- vaném ostavuje. Sš. L. 151. Ale to ostavuji u panské vůli. O. z D. Nemá člověk osta- vovati v srdci svém nic pochybného. Jg. Někoho v sirobě o. Tkad. O. koho v pokoji (neznepokojovati). Jg. — co, koho po kom (komu). Syna po sobě o., Ben., dcery, Dal.; památku, Tkad., zlé n. dobré jméno po sobě o. Jg. Ostavila po sobě ženám příklad. Hus. Syna sobě rovného po sobě ostavil. BO. Odešel od nás a ny (nás) syré po sobě ostavil. Pass. 466. Myslíce je po sobě o. ve cti, v roz- koši. Chč. 448. O. po sobě hlavu (země) svej dědině na opravu. Alx. — koho od čeho: dítě od matky, od prsou. Ben. — co kde, před čím: dar před oltářem o. (nechati). L. — co bez čeho: město bez záštity o. Rus. — co čím: město vojáky, někoho stráží. L. Syna po sobě králem ostavil. Pass. O. koho knězem (knížetem). Dal. 43. O. někoho po sobě hospodářem. Št. kn. š. 58. — co komu nač: na příklad, Chč. P. 72. a., na opravu. Alx. — co, koho, se kde, na čem, u koho. Ktož noviny časté praví, často na lži sě ostaví. St. skl. Svázanou Šárku ostavili na lese. Dal. O. něco u někoho. Rk. — se čeho (nechati, přestati, pustiti). Náhle toho sě ty ostav (zanech toho). Kat. 2959. Ostavtež sě bludu všeho. Kat. 59., 2088. Ostavuj se pýchy. Žk. 420. O. sě bludných loz (chátry). Kat. 2616. — s inft. Ve mši je z kostela vycházeti ostavil (učinil, že nevycházeli). Leg.