Osten
Osten, gt. ostnu, ostnec, ence, osteneček, čku, m., vůbec něco špičatého: prut špičatý k pohánění dobytka: osten, bodec, bodák, pichan, der Stachel, Treibstachel. V., Jg., Šp. Ostnem bůsti, ponoukati, nutkati, strkati, hnáti, doháněti, dohnati, přibůsti, dopichali, dobůsti, upíchnouti, V., pobádati, pobodati, puditi. Cyr. Voly pudí ostnem. BO. O., jímž volu pobodoval. V. Tvrdo jest proti ostnu se zpěčovati. V., Č. 18., Lb., Pk., Dl. Vz Moc. Contra stimulum calcare. Dl. — O., bodka u pluhu. Us. Plaňan. — O., výrostek z kůry n. pokožky (trn z pně). Rostl. Zdřevnatělé, z několika řad buněk se skládající tvrdé chlupy jmenují se ostny, aculei, Stacheln. Kk. 8. — O. u ježka: ostny, ostence, bodliny, ježiny, jehliny, Stachel. Jg., Šp. Na své ostny jich (jablek) naberu. Rad. zvíř. Mořské svini ostnové jsou místo srsti. Kom. — O., osten včely: žahadlo, žihadlo, žehadlo. Šp. — O., osten klasu = osina. Šp. — O., pobůdka, lákání, podnět, der Stachel, Antrieb. Ostnem slávy bodenu býti. V. Osten kousavého svě- domí. V., D. O. tělesný. Jg.