Osten
Osten. Mkl Etym. 227. V MV. pravá glossa. Pa. O. v bot Cf. Čl. Kv. XXIII., Slb. XLIV., Rosc. 18. Jest nesnadno a tvrdo proti ostnu se protiviti. Pass. 1395. Vtiskne se protiv vóli boží právě jako proti ostnu Št. Kn. š. 163. Úsilno se vz vodu bráti a sě ostnovi spierati. Alx. Anth. I. 3. vd. 36. — O. = pobůdka atd. O. vtipu, Us. Pdl., nenávisti. Šmb. Hladu ostrý o. probudil mne. Vrch.