2. Ostříci
2. Ostříci (zastr. ostřihu, -žeš, -hou), ostřihl, ostřižen, ení; ostříhnoouti, ul, ut, utí; ostříhati; ostřihovati, um-, be-, abscheren, abschneiden. — co : papír, Ros., vlasy, chlupy, V., hlavu, Us., prsty (nehty), u Příbora, Mtl., vlasy do kola o. D. Však oni mu na vojně brzo ostříhají kohoutka, hřebínek (zkrotí ho). Us. u Rychn. Oholí sobě kštici a ostříže nehty. BO. Kdo tě ostříhal ? Odpovídá se (žertovně): Bůh otec. (Ostříhej nás Bůh otec, Bůh syn atd. Nebo: ,Andělé', podlé: Bůh stvořil anděly, aby ho poslouchali . . . a lidi ostříhali). Vz Soujmenná slova. Brt. — co čím komu. Někomu vlasy nůžkami. — koho kde: v holírně.