1. Ostříci.— co
1. Ostříci.— co. Ostřeže Hospodin vše- cky. Ž. kl. 144. 20. Hospodin ostřiehá pří- chozie. Ib. 145 9. Ty jsi kázal kázání tvá ostříhati. Ž. wit. 118. 4. — (koho, se) čeho (jak proč). Rač ostřieci zlého díla. Vyb. II. 23. A nás zběhóv Bóh ostřeži 14. stol Mus. 1884. 248. Ostříhal místa svého. Kom. D. 13. Ostřiehala duše má svědectvie tvého. Ž. brn. Nelze se smrti ostřieci. Sv. ruk. 275 Neb se toho snažně ostřiehal. Pass. mus. 281. Ostřiehá duš svatých. Ž. k. 96. 10. O-hati budu zákona tvého. Ž. wit. 118. 44. Ostřiehaj sě i duše své pilně; Ostřiehaj všech přikázánie jeho; Kto chce se ostřieci nepřítele velikého, ostřiehaj se pochlebníka sladkého ; Ostřiehá svého povolánie; Sama sebe neostřiežeš než s boží pomocí. Hus I. 53., 54., 260., III. 73., 121. Aby nás pro světskú hanbu toho Buoh ostřiehl. V. Ps. fol. 134. a. — koho, se od čeho. Že by však někdo vzbouřence byl od nich ostříhal. Kold. II. 42. By ostřiehal ode všeho zlého. 15. stol. Mnč. R. 43. Od toho dvého zlého jistě se ostřežete; Aby mě ráčil ostřieci od poškvr- nění. Hus I. 97., III. 278. Aby nás ostřiehl ot zlého. Št. Kn. š. 48. — se v čem. Ač se v tom dvém neostřežeš; Avšak se v tom neostřeže. Alx. V. v. 289., 2104. (HP. 7., 51.). — koho kde. Aby ostřiehali tebe na všech tvých cestách. Z. kl.