Ostuda
Ostuda, y, f., ostuzení, die Erkühlung. Polsky. — O., ostouzení-se s kým, práce, tahání, nesnáz, ondání, Schererei, Plage, Noth, Mühe, f., Verdruss, m. O. je veliká s tebou. Na Mor. Lepší první o. než poslední. Ros., Č. — O., hanba, Schimpf, m., Schande, ť. Dělati, činiti někomu ostudu. Jg. Na ně- koho o-du činiti. Rvač. Ten má tou krádeží z o-dy kožich (velikou o-du). U Solnice. Dáti někoho do o-dy; Ať ti neřeknu něco do ostudy. U Rychn. Dětství bez učení, mladosť bez cvi- čení, mládenectví bez studu dělá hroznou ostudu. Pk. — O., y, m. a f. — 1. očarovaný, bezaubert: Ghodí jako o. Jg.; 2. kdo komu ostudu, tahání dělá, der Plagegeist. Plk.; 3. nestyda, protřelého čela, mrcha člověk, necuda, schamloser Mensch, Schandbalg, m. Ty ostudo. Jg. Ten má kabát (košili) z po- tvory a o-dou je premovaný (o člověku ne- stoudném). Us. u Litomyšle.