Ostuda
Ostuda. Mkl. Etym. 327. a. O. = hanba. Musil něco učiniti již pro o-du, Schanden halber (aby neměl ostudu). Dch. Nestojí to ani za tu ostudu, co mi platí. Us. Tč. Uříz- nouti, useknouti si kus o-dy. Us Ktk., Kšť Hanba se ho nechytí, z o-dy kabát nosí. Sk. — O. = osypky. Las. Tč — O-dy, pole u Blučiny a j. BPr.